Úvod do psychologie

Psychologie pochází z řeckého psyché (duševno) a logia (věda). Je to věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat.

Směry a představitelé

1. Behaviorismus – Pavlov, Watson
2. Hlubinná psychologie – Freud, Jung
3. Gestalt psychologie – Kohler, Lewin
4. Humanistická psychologie – Maslow

Odvětví

Základní – obecná psychologie, sociální psychologie, psychologie osobnosti, experimentální psychologie, psychopatologie

Speciální – zoopsychologie, farmakopsychologie, biopsychologie, psycholingvistika

Aplikované – klinická psychologie, psychologie práce, pedagogická psychologie, psychoterapie

Metody

• experiment
• dotazník
• rozhovor
• pozorování
• anamnéza
• sociometrie
• psychodiagnostika

Historie

Existovala jako součást filozofie. Hippokrates položil základní kameny psychologie temperamentu. 1879 Wilhelm Wundt založil první laboratoř v Lipsku, tehdy je datován počátek vědecké psychologie. Při své práci se opíral o introspekci. V druhé polovině 19. století, Hering a Mach působící v Praze, studovali počitky a vjemy. Ebbinghaus zkoumal paměť a učení. Nová evropská psychologie byla experimentální, fyziologická, zaměřena hlavně na procesy vnímání.

Základní pojmy

Vědomí – umožňuje člověku stanovit cíle, plánovat a kontrolovat průběh činností

Chování – vnější projev, projevem je akt, můžeme ho pozorovat

Prožívání – vnitřní projev, např. strach

Vnímání – prvotní forma poznávání

Představy – obrazy dříve vnímaných věcí

Vjem – výsledkem vnímání je vjem

Emoce – procesy, zahrnující subjektivní zážitky